Plemeno Britská kočka
Historie
Historie těchto krátkosrstých koček sahá pravděpodobně daleko do dob římských, kdy se společně s oddíly Římanů dostaly až do Anglie. I když do 19. století o nich neexistuje snad žádná písemná zmínka, jsou vyobrazeny na mnoha starých malbách a rytinách.
Krátkosrsté kočky byly hodně využívány pro lov myší, jejich výhodou byla proti perským nebo angorským kočkám jejich soběstačnost, nevyžadovaly péči o kožich. O těchto kočkách existuje také spousta záznamů z lodí, které spojovaly Evropu s Novým světem.
Britské krátkosrsté kočky byly vyšlechtěny v 19. století ze selských, pouličních a domácích koček. V této době byly více oblíbené dlouhosrsté kočky než ty krátkosrsté. Až roku 1901 byl založen klub krátkosrstých koček. Tato britská kočka se vyskytovala v mnoha barevných provedeních, a tak byl tomuto plemeni sestaven standard. Občas se při křížení používaly perské kočky, proto se i nyní může britské krátkosrsté kočce narodit dlouhosrstý jedinec. Za vznikem uznaného plemena stojí zakladatel výstav koček, pan Harrison Weir. Britské kočky velmi obdivoval, doslova napsal, že „obyčejná venkovní kočka‘‘ přežila všechny těžkosti. To, že vůbec existuje, je oslavou síly její povahy a odolnosti.“ Společně s Weirem sdílel nadšení pro tyto kočky pan Jung, mimochodem jeden z prvních posuzovatelů na výstavách. Byl přesvědčen, že pokud budou tyto kočky s rozmyslem chovány, vznikne plemeno s aristokratickými rodokmeny a se stejnými ceněnými vlastnostmi. Plemeno bylo pojmenováno britská krátkosrstá a tyto kočky byly na výstavách prvními čistokrevnými kočkami – ostatní byly jednoduše dlouho nebo krátkosrsté kočky dále rozdělené podle barev.
V 50. letech 20. století plemeno téměř vyhynulo. Nadšení chovatelé však pomocí dovozu z Irska a ze zemí Britského společenství chov opět obnovili. V 70. letech se tyto kočky dostaly do USA a britská modrá si zde získala mnoho obdivovatelů.
Charakter
Říká se, že britské kočky mají opravdu britskou povahu: jsou silné, ale jsou ze své podstaty rezervované. Jsou vlídné, chytré a snášenlivé plemeno. Není nijak vtíravá, a tak si raději počká, až se s ní bude chtít pán pomazlit sám. Britské kočky jsou velmi oddané a dvounožce, které považují za svou rodinu, budou následovat z místnosti do místnosti, až se konečně posadí po jejich boku. Neznamená to ale, že by rády seděly na klíně nebo se nechaly nosit. Ale není nijak nespolečenské plemeno, mazlí se ráda a má ráda společnost. Ale tyto kočky mají rády také svůj klid, a proto mohou být klidně celý den zalezlé v nějakém příhodném úkrytu a bude jim stačit to, že jste doma. Nemají také rády, když je někdo k něčemu nutí. Kvůli své velikosti jsou také spokojenější s tlapkami na zemi. Nejsou tím typem koček, co potřebují být neustále středem pozornosti. Jsou přátelské a tolerantní. Vychází dobře s dětmi a nevadí jim také další zvířata. Nesmí jim však být ubližováno. Byť jsou klidné, umí se i pěkně rozdovádět. Své okolí mají neustále pod dohledem – vše pečlivě sledují, o všem musí vědět. Britky jsou středně aktivní kočky, nejživější jsou asi do jednoho roku, potom postupně zpomalují. Ve věku 4 až 6 let se z nich mohou stát gaučoví povaleči.
Nevadí jim život v bytě, lehce se přizpůsobí jakkoliv velké domácnosti. Kocouři jsou veselejší a nevybírají si tolik, od koho se jim dostane pozornosti. Kočky jsou naopak oddané menšímu počtu lidí a jsou trochu vážnější.
Vzhled
Britské kočky jsou jednoduše velké a statné, typický briťák váží kolem 6 až 9 kilo. Kočky i kocouři rostou, vyvijí a mohutní asi do 4 let. Mají silné nohy a kulaté tlapky, kožich je krátký a hustý (připomíná hluboký koberec). Kocouři jsou ještě více než u jiných plemen větší než kočky. Mají široké hlavy s plnými tvářemi. Uši mají být středně velké se zaoblenými špičkami. Oči jsou velké, kulaté a většinou mají měděnou nebo zlatou barvu. Typický je jejich úsměv – všichni znají kočku Šklíbu Lewise Carrolla, což byla právě mourovatá britská kočka. Tělo je spíše zavalitého a silného rázu. Plece mají být dostatečně široké a hruď hluboká. Končetiny jsou krátké. Kompaktní tlapky jsou silné a zakulacené. Krátký a silný ocas má tupou špičku. Srst britské kočky je hustá, na omak drsná a nepřiléhá. Asi nejznámější jsou britské modré kočky, existuje ale různorodé zbarvení v celé řadě. Černá, čokoládová, červená, lila, krémová, želvovinová, čokoládově, modře, lila želvovinová, bílá nebo želvovinová zabarvení. Dále se objevují všechny barvy jako kouřové nebo se závojem. Dalším zbarvením jsou žíhané (mramorované nebo tečkované), stříbřitě žíhaná nebo s odznaky.
Nevadí jim zima a vůbec jakékoliv nepříznivé počasí.
Péče
Srst britské kočky stačí jednou týdně vykartáčovat. V období línání je dobré odstraňovat odumřelou srst častěji.Drápy se zkracovat nemusí, pokud nevyčnívají i při zatažení. Přerostlým drápkům můžete předejít zakoupením škrabadel. Někdy je potřeba zastřihnout boční drápek na tlapce při nerovnoměrném broušení na škrabadle.
Ostatní
Britky se dožívají poměrně vysokého věku, různě se uvádí 14 až 20 let.
Zdroje: https://britska-kocka.miciny.cz/